Přístav

Jako osamělý rybář jsem si připadal,
a jako ztroskotanec vypadal.
Chtěl jsem z té lodi vždycky vystoupit,
ale nešlo to,neměl mě kdo vykoupit.
Vesloval jsem,naštvaný na sebe,
na obzoru uviděl jsem Tebe.
Vítr i slunce měl jsem v zádech,
už z dálky cítil jsem každy Tvůj nádech.
Řek jsem:“Pojď,jsem ti otevřený,
tys řekla:“Ne,můj přístav je uzavřený.
Život i dál trvá i když né podle mých představ.
Ty si byla prvá.Byla jsi můj přístav.