Vzpomínka na nic *** vzpomínka na večer

Vzpomínka na nic *** vzpomínka na večer

Sedím schoulená do klubíčka,
pomalu zavírají se mi víčka.
Nade mnou lampa svítí,
vzpomínka rozkvétá jako kvítí.

Minulost pořád vrací se zpět,
ne a ne uvadnout ten její květ.
Ty staré city nedají mi spát,
i když on nemůže být víc než kamarád.

Rozum to ví a plně to chápe.
srdce však ve tmě pořád tápe.
Ještě se nechce snu svého vzdát,
slzami prosí : „Buď víc než kamarád.“

*
*
*

Když jsme tam stáli v tom objetí,
já cítila se jako v zajetí.
City mé pouta mi daly.
Kéž by šly tam, odkud se vzaly.

Kéž by…