Prašivá

Na lodi z blankytu vpluji do ráje,
až stříbro na vrcholcích hor roztaje,
až slunce zbarví pampelišek květy,
co utváří pohádkové světy.

Tam v rozkvetlých loukách blízko nebe,
v tom žlutém kraji najdu sebe.
Tam se v pampelišku proměním
a život za svou radost zaměním.

Budu čekat na křídla motýlů,
na jejich nožky, jež budou od pylu,
na každé ráno, kdy slunce vyvstane,
na letce, co u mě zůstane.

Každičkým rokem budu znovu kvést
a doufat, že už pominula lest
a motýl, který přiletí ke mně pít,
bude v tom ráji se mnou navždy žít.