Bože odpust mi tu lásku zvrácenou

Usínám ve svých vzpomínkách..
opíjím se trpkým vínem a sám sobě se divím,že ještě žiju..
Samotou dní, mé smutné srdce zní,
když toulám se cestami své mysli a je mi úzko,
jak ptáčkovi, jež chytáš do sítí svou něžnou krutostí.
Už ne..prosím!
Chtěl bych jak Kolumbus napnout plachty a odplout pryč.

Pak však pod rozkvetlou moruší..snít budu o tobě,o Venuši
jak s něhou andílka svléká se tiše z tílka..
Proč..? Snad, že tvé oči jak hvězdy jsou...
Bože odpust mi tu lásku zvrácenou

Nad Prahou padá hvězda..podívej
Kam až dolétne touha má,
když srdce uvadá a oblaka
pláčou do kaluží..
snad mou bolet, Tvá něha vytuší
když tu usínám ve stínu moruší.

Je mi smutno, ale Tobě je to nejspíš jedno..
Nad Prahou padá hvězda, jak moje duše Tobě k nohám..
zvědavá se ptáš:jak mi asi býti může,
když píšu verše na lístky uschlé růže,
růže utkané z mojí kůže..
ne,ta můj srdcebol neutěší,ni tvou pomíjivou rozkoší..
jen ta má zbytečná krev teď padá do květů moruší

Co ještě od svého věrného šaška žádáš?

Úsměv anděla:"Tvou krev..šašku"