Anděl

Potkala jsem anděla
on podíval se na mě
a já v tu chvíli cítila,
že celá zem se zachvěla.
Že jsi to ty,můj anděl strážný.

Tak díváme se na sebe
já,obyčejný smrtelník
a ty,svatý služebník.
Díváme se do očí nic neříkaje.
Však víme,co se děje.

Pak uteklo pár drahocenných chvil.
Už nejsi anděl,natož svatý.
Z nebes tě kvůli mě vyhodili
a já zjistila,co je tvůj hněv a ortel.

Ten kdysi anděl
neunesl utrpení světa
a tak asi ochoravěl,
a na mě zapomněl.Bál se?

Šel se schovat,
na ostatní už nemyslí,
že mé srdce s sebou si vzal,
to ho asi nemrzí.

Ale já tu teď umírám.
Sama,v chladu,tmě a bez srdce.
To je můj ortel.
Anděli,vrať se!