Dopis

Pomalu dopis psaný mně otvírám,
mám zlé tušení.
Otevřený už je,oči přivírám,
každý snad slyší tlukot mého srdce,jeho bušení.

,Moje milá,měl jsem tě moc rád´,
dál už nečtu,bojím se.
Proč tak náhle přišel pád?
Dopis na stůl položím a vzdálím se.

Po chvilce se znovu vracím,
psaní zdvihnu a čtu dál.
Cítím,jak pomalu tě ztrácím,
venku bylo chladno,silný vítr vál.

Oči mé rozzáří se štěstím,
miluje mě,nemá mě už rád.
Proč já hloupá zlé hned věci věštím?
Píše,že své srdce chce mi celé dát.

Nádherný můj dopis napsán je v březnu,
uplynul duben,příchází máj,lásky čas.
Spolu je nám nejlíp,já si ho snad vezmu,
všechno krásné teď probouzí se v nás.