Potok pravdy a lásky

Čistý jak křišťál,
hebký jak samet.
Teče tu potok,
a rve moji paměť.

Uprostřed temného černého lesa,
tam dolů k jezeru pomalu klesá.

Doušek po doušku učil mne létat,
otvírat oči a pavučinu štěstí v srdci si splétat.

Ale jednou zrodil se nový den,
a v lůně úsvitu i další můj sen.

Stalo se jako časem u každé.
Další jen důkaz, že srdce mé je nevěrou zkažené.