Nevěra

Nevěra

Krásná víla brouzdající v lučinách
Vzácná paní v koňských opratích
Chůze lehká jak city v dálných končinách
Chůze lehká jak padající sníh.
Smutkem tvář planoucí
Jak voda tekoucí
Která začla vysychat
Kéž nevyschne – kéž a snad
Snad poprvé mě políbí
Ta víla všemocná
Ta řeka žádoucí,
Já slova bezmocná
Jí o tvář otloukám
A dál jí naslouchám:
„Já nejsem víla,
Jsem trápení,
Co Tvůj život
V peklo promění.
Já nejsem víla, jsem nevěra,
S níž zlomená je důvěra,
Já nejsem víla,
Jsem žár,
Jež vyvolává poslední svár.

Já nejsem víla,“
Už léta mi šeptá,
Nechce mě přijmout
A na nic se neptá.

Tak lákavá a neskutečná
Je vílí píseň nekonečná.

Dál odolávám pokušení –
Víla můj názor vždycky změní…