Vyznání, ale nemůžem být spolu

Ty jsi ta na světě nejkrásnější růže,
hned v první chvíli jsem si zamiloval vůni Tvojí kůže,
v Tvých očích jsem málem utonul,
lásky šíp mě zasáhnul,
začal jsem Tě mít moc rád,
chtěl bych Ti pod sluncem cokoliv dat,
věnovat ti každý kousek sebe,
snést třeba i modré z nebe,
ale vím, že to jen těžko půjde
a že to asi jinak bude,
že já odjedu zase domů
a jen těžko budem spolu!

Ale proč, když jsem si zas našel lásku,
ještě k tomu onu vysněnou krásku,
proč musím zase odjet a být sám,
když Tě tak moc rád mám!

Teď jsi pro mě velkou láskou,
časem budeš vzpomínkou,
na tuhletu chvíli krásnou
a na noc s Tebou bezesnou.

V srdci mém máš místo navždy,
nikdy už nebudeš, pro mě jako každý,
mám Tě zkrátka rád
a bude to tak napořád!