Přemýšlím

Přemýšlím,
přemýšlím nad hladinou plnou smutku,
přemýšlím a jen bolest u žaludku,
přípomíná mi,
že ještě jsem.

Nemluvím,
už nemám co říct,
mozek má příliš dutých míst
a tak sedím,
a pozoruji nebe.

Nedokážu,
teď ani pozorovat nebe,
myslím stále jen na Tebe,
jak Tě miluji,
jak Tě zbožňuji.

Jsem ztracen,
v představě mého světa,
jsi právo po kterém je veta,
nevnímám okolí kolem sebe,
život můj věří v Tebe.