Nekonečno

Kolemjdoucí déšť svlažil
vyprahlá pole kruhových snů
o tobě.
A snad kdybych obnažil
samotu svých všedních dnů
úzkostlivě
opomíjenou mým chtíčem
naivních pubertálních
let.
Břemena by se stala klíčem
ke zničujícímu sebepoznání.
Hned
bych tě ztratil.

Kolemjdoucí vzpomínka dolehla
do hloubi kalných mých očí
toužících.
Umřel bych a ty nepohla
bys v hrůze ničím,
doufajíc.
Jasná komnata nebyla by
dostatečnou spásou
tvým
lícím. Kdys vyřčené sliby
staly by se masou
plačtivých
obtížností.