Jsi mé světlo, světýlko
Jsi mé světlo, světýlko
a oživit zná mnohý sen,
maják, jenž vládne nad příboji
bouřím a větrům vystaven
jsi věčným světlem před oltáři,
váhám, zda smím pokleknout,
jsi vlídný anděl, co se tváří
smutku že mě zbaví pout
písmeno jsi v ohňostroji
já prosím jej by nepohas,
plamen v srdci, co se bojí
že posměchu dán je napospas
koncové světlo, jež zdobí vlaky,
ty ujely mi, nevím kam,
polární jsi záře nad oblaky
zastíněná hejnem vran
jsi svatojánská muška malá
kolem mojich kroužíš vrat,
či bludička co si za cíl dala
do zrádných mě zavést blat
již na hrobě jsi zhaslá svíčka
kde naděje jsou pohřbeny,
snad ještě jiskra, kterou hýčká
vzpomínka na čas ztracený
jsi kometa, jež se k letu strojí,
však váhá jak upravit si vlas,
rafie marná na orloji
co nedokáže vrátit čas
Komentáře (12)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Mě unáší teď křídla snění
prsten kouzel v ruce mít
na chvíli se proměniti
tím co psal jsi já chci být..
11.02.2007 19:08:00 | Lucijena
A ještě malá technická poznámka. Koukám, že tato báseň má přes 220 čtenářů. Jak se dozvěděli o její síle?
14.10.2006 12:08:00 | weitinger
Jo! Ano ROKO má pravdu, JO! Teda v tý hromadě vyznání, které jsi tu jsou tak často podobné, vytvořit něco tak neskutečně neotřelého je opravdu kumštík. JO!
10.10.2006 20:54:00 | Buližník
to: Jarka
...skvělý postřeh, Jarko,
jde o přijatelnější výraz
pro "rafika", a to znáš :o))
J.C.s
10.10.2006 14:21:00 | j.c.
Chtěla bych být
plamínkem ustrašeným,
co v srdci tvém
si plápolá,
stejně tak lampou
se světlem bledým,
by u mne byla
pohoda
večera lehce voňavého,
jenž úsměv v tváři maluje,
či svíčkou s dotekem
známého tepla...
co krásně čaruje...
;o)
10.10.2006 12:09:00 | Cecilka