Jestli to nevidíš, otevři oči!

Černočernou tmu prosvítí jen hvězdná záře,
Bůh rozlil inkoust z nočního kalamáře.

Stojí tu sama a oči má zavřené,
Přemýšlet bolí, srdce je ztrápené.

Z loken smáčené slepence zbyly,
Řasenka stéká a vzlyky sílí.

Slané potoky ze zrcadel do duše,
„Takhle to chodí,“ odvětí on suše.

Skutečnost slzavá, city v kufru sbalené.
Ptá se: „Je normální mít srdce z kamene?“

Nehty do kůže zaryté a hlava se jí točí,
Jestli to nevidíš, otevři oči!