Babičce

Miluji Tě do skonání
nesnáším Tvá tichá klání
která vedeš bez slz na tváři
s očima, co už nezáří
zvykáš si na to...co patří ke stáří
já miluji Tě do skonání

Položím hlavu pod tu Tvou
Tvé srdce bije touhle tmou
co schovaná za mýma očima
nemůže být nikdy zločinná
to jen ty slzy, ty už jsou
položím hlavu pod tu Tvou
já už se jim nebráním
přesto věřím, že Tě zachráním

Proběhnu dveřmi, co bílé jsou
a únik před bolestí znamenají
uteču chodbou bílou tmou
uteču ze svého vyčerpání
ztrácím na silách,
to tím jak bojuješ, sama se sebou
jak nehodláš se vzdát
a já nemůžu se ptát
proč to prostě neuděláš
neodejdeš, sama před sebou
já proběhnu dveřmi, co bílé jsou

Objímala jsem Tě s hlavou na Tvé hrudi
já objímala jsem Tě naposled
a slyšela jak říkáš cosi o smrti
slané kapky měnily se v led
na mých rozpálených tvářích
pro oči, co už nezáří
pro Tvoje ruce,
jak zmačkaného hedvábí jsou
pro Tvoje vlasy,
stříbro z posledních let si ponesou

Neuteču touhle bílou tmou
neuteču před sebou, ani před Tebou
objímala jsem Tě s hlavou na Tvé hrudi
já netušila, že je to naposled
a slyšela jak říkáš cosi o smrti
slova, která radši neslyšet!!
Já nenávidím tahle tichá klání,
o nichž se šeptá co nejtišeji...

Já miluji Tě..do skonání!!!