O samotě bez Tebe

Možná sladce spíš a zdají se Ti sny,
možná, že se usmíváš, ale to víš jen Ty,
možná, že se bavíš a myslíš na zítřek,
možná, že se trápíš, možná, že máš vztek.

Chtěl bych sedět vedle Tebe a hladit Ti dlaně,
cítit naši horkost i když země chladne.
Život krátí dech a směruje nás pryč,
snad aspoň ve snech, najdem stejný klíč.

Uzamčeni v samotě ač nejsme zas tak sami,
vždycky když jdu na kutě, jsem rozeklaný.
Pocity mé mísí city, které Tobě náleží,
Láskou mou jsi Ty a nic mě netíží.

Malichernost světa a kruh peněz co se točí,
náhle mizí, když rty mé se ve Tvých smočí.
A když pak pohlédnu do krásy Tvých očí,
přeji si ať okamžik ten, nikdy neskončí.