Hvězda naděje

Dnes je to poslední den,
kdy já doufala v ten okamžik,
že se vrátíš a řekneš jen.
Jsem tu pro tebe má lásko.
Půlnoc se pomalu blíží
a já ztrácím naději,
jen z okna shlížím do nebe.
Plno hvězd se tam třpití
a já tu svou tam stále vidím,
samotnou opuštěnou.
Je mi smutno, stesk mě svírá,
naději mi ubírá.
Jen ta hvězda tam pořád svítí.
Tvé jméno se snažím vyslovit,
někam tam kde nikdo není.
Je tam pustá tma a v ní
se mé srdce ztrácí.
Až se ráno probudíš,
mě už u sebe nebudeš mít.
Na tvůj polštář hlavu svou nesklopím,
už nikdy mou vůni neucítíš.
Vše krásné, co bylo, už není,
teď jen vzpomínat snad smíš
a já ti to dovolím.
Až jednou tmou se budeš prodírat,
zvedni hlavu do výšin
a pohleď na tu hvězdu.
Protože to budu já
a se mnou nikdy nezabloudíš.
Věř, že zapomenout se nedá
a já budu na nebi zářit dál,
dokud mé jméno nezavoláš!