Orion

Ruku v ruce jdou, ony hvězdy zářící,
V nichž láska je nezkrotně vířící.
Spolu jdou do temných krajin,
S myšlenkou dobrých vidin.

Však kdo ví, co tam naleznou,
To nám může být velkou záhadou.
Jejich pouto nicméně jest silné,
Tak silné, že je jen těžko rozbitelné.

Již když se oba napoprvé potkali,
Společně se na ty hvězdy dívali.
Tak tajemné, tak nekonečné,
Podobné lásce, stejně tak tajuplné.

Tu a tam nad nimi hvězda prolítla,
Přáli si, aby je dohromady dala.
Hvězdy to tak chtěly i stalo se,
Že oba se milují horoucně.

I přesto, že rozdílní jsou,
Lásku, tu mají k sobě velkou,
A to jim dává sílu,
V šťastnou budoucnost, v to mají víru.

Spolu dokonalý pár tvoří,
V něm nezbedníkova duše hoří,
Ona je milá a tichá,
Nezbedníkova duše tím utichá.

Klidný les, tam si jen tak sedí,
Na ty zářivé hvězdy v poklidu hledí.
Bylo to jako prvně,
Když na sebe narazili šťastně.

Nespočetně hvězd na ně radostně září,
Tajemný Orion nad nimi oka nezahmouří.
Láska, to jsou meče silné,
Žádné zábrany před ní nejsou dostatečně silné.

Nechme je tam, v temných krajinách,
Věřme, že pouta se nerozpustí v hrách.
Zanechme je tam, v tom lese, kde jsou,
Hvězdy si k nim již tu cestu najdou.