Mráz
Mráz
Vysvoboď mne ze zajetí
Přispěchej mi kupomoci
Otevři tajemná objetí
Odpusť mé nemoci
v samotě trpící
Nasycené hluboko v srdci
s nadějí již tonoucí
Srdce obložené mrazem
už ve sny nevěří?
Vždyť zvonilo si odkazem
Touhy rolniček u mých dveří
Komentáře (10)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Marcelko, nějak jsem nepochopil tvou poznámku o tom, co má Jarka a ty ne. Možná jsem jenom natvrdlej.
Jinak se ještě s dovolením vrátím k tomu, cos mi napsala v pondělí. Vím dost dobře, o čem mluvíš. Něco podobného se stalo mé kamarádce, která málem nepřežila manželství. Schválně se podívej na moji básničku Monology (http://liter.cz/Basne/22899-view.aspx). Je přesně o tom. Chápu, že se asi nikdy nedokážu vcítit, že vždy zůstanu na povrchu. Jen si ještě na závěr neodpustím jednu poznámku: Proč vy se, holky jedny pitomý, vždycky musíte zamilovat do toho nepravýho? Promiň.
18.10.2006 08:51:00 | JardaCH
Zkus ty dveře otevřít, vypustit, co je uvnitř, a vpustit, co je venku. Někdy to sice může bolet... Já, vím ode mě to sedí!
16.10.2006 08:46:00 | JardaCH
Tvoje srdce obkládám květy,
zahojí všechny bolavé světy
nebeského nitra v těle vězněného,
ber to jako dar nedar dočasného
bytí a vývoje Tvé lidské podstaty
je to jen jeden úhel anděla - TY...
:-) :-) :-)
16.10.2006 08:16:00 | Levandule
Jednou rozlomí se krusty ledové...
vím to... zkus věřit babě jedové... ;o))
Nádherná básenka...
16.10.2006 07:52:00 | Cecilka
Však pro tebe seženu ty správná zaklínadla a budeš zachráněná....
Ty moje koťátko.
V šestém řádku se tam připletlo písmenko navíc.
16.10.2006 07:29:00 | smudlinek