Návštěva

Zaklepal jsi mi na srdce a já ti řekla: dále,
s tebou však přišel fraucimor hodný snad i krále.
„Host do domu – bůh do domu!“ nelekám se zástupu,
každého z hostí vítám, líbám, podávám ruku...

Poznávám Zamilovanost, to už je má stará známá,
hned za ní mi Polibek se Smíchem mile mává.
Návštěva Pohlazení doprovázeného Rozkoší
mé tělo i duši slastí příjemně zaskočí...

Radost, Stesk a Těšení se vede se za ruku s Láskou...
„Kdo to však kráčí tam za nimi? Ti ukrytí pod maskou?“

„Tady přece žádný karneval není!
Sundejte si je prosím bez prodlení!“

A oni si poslušně snímají škrabošky
- a teď jsem to já, kdo se tváří slabošsky...

Chtě nechtě se seznamuju se Zradou a Zklamáním,
Smutku a Pláči se plně poddávám a ukláním...
Objímá mě Vztek a znásilňuje Zášť,
Odpuštění prý dostaví se brzy, ale zvlášť.

*

Už odešli. Utírám slzy a vymetám zlobu, co tu po nich zůstala,
přemýšlím, jak dlouho bude trvat, než se hodím zase do gala.
Než se tak ale stane, bude na srdci uvnitř mého trupu
cedule s tučným nápisem: „Uklízím – prozatím zákaz vstupu!“