Uzamčené srdce

Slunce už nedává tolik síly,
mé tělo vadne v prach,
možná, že už každou chvíli,
ocitnu se na marách.
Je mi smutno pohledem,
když vidím holé stromy,
nebylo mým záměrem,
mé tělo k zemi klonit.
Nechtěl jsem žít podle Tebe,
nechtěl jsem žít zase sám,
snesl bych Ti modré z nebe,
ale nejsem žádný král.
Bohatství mám možná v duši,
nikoliv však po kapsách,
možná jsi to měla tušit,
než Tvůj cit si na mě sáh.
Dávno je to umlčené,
můj stesk mi slzy počítá,
mé srdce už je uzavřené,
i když mi to vyčítá.