Kniha

Nemůžu vidět jak se směješ,
je to jako když do mě drápy reješ!
Ten večer si se smála taky,
polibků dali jsme si mraky.
Noc krásná plná něhy,
ale ráno to byli do temnoty běhy!
Na otázku:,,Míšo,jak to je,budeme spolu chodit?"
odpověď která mi vyzněla jako:,,Běž si lano kolem krku hodit."
Neřekla si to přímo,ale pro mě vůbec ne hezky.
Náš příběh je jako stará velká kniha co má velké pevné desky.
Ty desky nedají se porušit,zapomenout nedovolí.
Vypadá to že nikdy,protože ani její vázání nepovolí.
Kniha jsou mé city,
ten příběh v ní psaný,jsi ty.
Nemohu ani vidět fotku,kde jsi veselá.
Připomíná mi to ten večer a to mi dobře nedělá.
Připomíná mi to jak jsme se spolu smáli a bavili se,
nedokážu zapomenout na to jak líbali jsme se.
Kdykoli tě vidím,stesk a smutek mě zaplní.
Jseš jako růže,ale s jedovatou náplní...
Jseš pro mne uhrančivá květina,
která lidi k lásce zaklíná.