Podzim

Tak podzim vrátil se zas,
svým štětcem předvádí svůj um,
dědovi pod lípou na lavičce vázne hlas,
a on rukou v třesu popíjí rum,
vítr vane a listí žene koutem šedi,
chlad s ranní rosou třese s námi,
tmavnou střechy z nové mědi
a koloušek na kraji města,
chce zas teplo svojí mámi…
Luna žne jak v očích plamen,
a hvězdy mrazivě září,
přál bych si být teď s Tebou,
třeba doma u kamen,
zima mi třese s tělem a zuby drnčí,
já ztratil se v té širé noci
a nevím kudy k Tobě,
kolem smutno a tma jak v hrobě,
chtěl bych za Tebou moci…