Láska

Láska trhala květiny,
v obličeji obraz nevinný.
Na slunci leskly se plavé vlasy,
Kdopak ji zanechal samotnou asi?
Zelenou zahradu kropila slzami,
v náručí puget kvítí vázaný.
Nohama bloudila minovým polem,
nechtěla ublížit kráse kolem.
Oči jindy štastné lásky,
byly dnes oděny ve strnulé masky.
Vždytˇ láska chtěla s Tebou žít.
Neměls ji nechat odejít.
Za to, žes nebyl věrný,
budeš mít na srdci oblak černý.
Ty sis lásku nezasloužil,
beztak jsi ji jenom soužil.
Květinovou loukou tedˇ sama chodí,
přemýšlí, kdo se k ní asi hodí.
Až to jednoho dne zjistí, můžeš si být zcela jistý,
že zas do srdce někomu vejde.
Vždytˇ život bez lásky přece nejde...