O smutku

Když jsi smutná, tak se nebe náhle rosí,
světlo se rozpouští a tma tu všechno kosí.
Když jsi smutná, život rozbije se v střepy,
úsměv Tvůj zamrzá a vznikájí klepy.

Když se mračíš, tak náhle vzplane oheň,
svá gesta nekrotíš a říkáš jenom sbohem.
Když se mračíš, vrásky se Ti vzedmou,
vytvoří vlnu a tváře náhle zblednou.

Když tu pláčeš, tak život krátíš vzdechy,
náhle se rozlítíš a jsi rudá vzteky.
Když tu vzlykáš, tak svírají se srdce,
můj život chutná pak jako trnky trpce.