Utonutí v melancholii

Rozšklebené žaluzie a jejich děs
V útrobách noci slídí svědomí ve vyhnanství
Pulsující zářivka pouličního osvětlení udává rytmus šílenství
Schoulený klaun pláče za všeobecného aplausu publika
Podvyživený černoušek usíná u hlavně ruského samopalu
A baletka s rozdrceným nártem zatančila svou derniéru

...

Kde jsi?
Kde jsou tvé ponuré oči, jejichž krutost jsem miloval?
Šílel jsem pro ohavnosti, které bych měl nenávidět
Opovrhoval jsem tvojí hnusnou duší, jež mě ničila a deptala
Naučilas mě nesnášet sama sebe pro směšnou zaslepenost
Byla jsi mou drogou, o níž jsem věděl, že je zatuchlým svinstvem
Ďábelská hra chrlila své trumfy a plnila mě jedem
Uvězněn rukama ve tvém klíně a na tvých ňadrech

...

Jiskra v očích se scvrkla ve vrásčitost vyschlých hroznů
Sám sobě nepřítelem – vyháním ztrhanou siluetu
V rozoraných brázdách skomírajícího srdce
Vyklíčila hrstka bajonetů