Jan a Večernice versus Dýchla si na mě.

Hrad jen proměnil se v prach,
to často stává se v pohádkách.
Snad jen přikryly ho listy z doubí,
snad ztratil se v obavách.

Večernici.. tu nech spát.
Vždyť, jak píše se v pohádkách,
vždy se najde Honza hloupý.
I já ve svých představách,
často s sebou nosím strach,
pak na slova jsem skoupý.

Snad ten, jenž tak mlád, jen smysl
v hledání „zda vůbec něco zbylo“, neuhád.
Myslím však, že žízeň má a vůbec není hloupý.
Já pochopil, neb mnohokrát a nejen v představách
hladil jsem té kobře zoubky.

Však neboj, až Večernice půjde spát,
my z prachu znova postavíme hrad,
na hradbách budeme vyhlížet a vartovat.
O zkušenost jen klopýtla, tak zbrzděme ten její pád
do černočerné hloubky.

Snad souhlasíš se mnou bez výhrad,
že Večernice je třeba chránit jako hrad,
tak teď ji nechme spát.. a pak..
..a pak, odpouštět se má bez náhrad.