Říše Beznaděj

Procházím se dnem i nocí, v tehle říši v cizí moci.
Procházím se s nadějí a hledám co oči mé nevidí.

Bloudím touhle říší, když tělo mé je spící.

Hledám štestí, krásku a snad i tu nehynoucí lásku.
Našel jsem však pouze jen, smutek, žal a beznaděj.

Přicházejí strašná muka, srdce žalem náhle puká.

Už neprochazím touhle říší, mé tělo je navždy spící.
Duše má však stále bude, bloudit světem bez naděje.
Beznaděj je jméno říše, kde zabouchly se za mou duší mříže.

A tak duše zavřená, bloudí stále touto říší, kde naděje umírá, když je tělo spící...