* * * * *

Nemám šanci, nemám čas.
Za chvíli musím být u Vás.
A pod okny tebe prozvonit,
ale čas nemám šanci dohonit.
Přijdu pozdě,ale přijdu.Slibuji.
Na omluvu růže ti kupuji.
Vím, v sedm jsem řekl,
abych tě na první rande dostal,tak jsem si i klekl.
A teď na páté přijdu pozdě. Co na omluvu říct.
Budeš mě chtít vídat víc?
Už jdu, už běžím. O půl hodiny později.
Ale i tak,dávám si naději.
Prozváním, ty nereaguješ,v bytě se nesvítí.
Myslím, že dnes se city nevznítí.
Však někdo klepe mi na záda,
otáčím se a tam ta slečna, co má mne ráda.
Omlouvá se, že to nestihla,
že ji kamarádka ze základky zastihla.
Já se taky omlouval, že jsem dříve nemohl,
že ještě doma jsem mámě pomohl.
Tady máš lásko, tvé oblíbené jak rty rudé růže,
ale za to chci slyšet, že má pusa tvou políbit může.
Ty jsi mne chytla a začala vášnivě líbat,
šli jsme k tobě. Co bylo dál neřeknu,snad jen, že ráno jsme šli spolu k jednomu stolu snídat.