Chryzantéma

Já....ta probdělá všech nocí
na tváři úsměv nosí...
a pod ním jsou jen slzy
já ta tichá, němá
pod jménem jméno Chryzantéma
Moje skutky mě snad mrzí
Když pláč polyká hořce
ten smutný mladý princ
Ať na mě zlobí se kdo chce
já neopustím nic

Sem zapšklá zloba z kamenného hradu
proč spávala sem bez prince?
Však marně hledám v jeho srdci zradu
k ní přiznám se jen v chvilince
Ne...nejsem z těch co loudí o přízeň
nejsem ta co pro láskou dusí žízeň
Nenechám se spoutat...ani princem spanilým
rozervu jeho provazy a rozběhnu se maliním.
Snad zatouží ještě ochutnat mé tělo
a zaútočí bez oslav
já vím že mé by jeho chtělo
zatím žiji bez obav.
Co zmůžu s rozmazleným princem co otočí se za každou?
Snad ztít mu hlavu a plakat trpce...lze ukojit sebe vraždou?
Slzy stekou,pláč je ten tam...
dalšímu své tělo nedám.
A už další vteřinu...
beru do rukou peřinu.

Kdo dává zlato...
ví co za to.
Kdo dává mnoho...
ne na dlouho...
bude se o jeho dary stát...
málo kdo bez záminky řekne: Mám tě rád...
A proto já....nemilá chryzantéma
utíkám až za hory...
tak rychle o ráj okradena..
když suše kvetly javory...