ZNIČUJÍCÍ "SORRY"

Nebylo to v poštovní schránce,
nic schováno v černé obálce,
jednoho dne stoupnul sis na práh ke dveřím
a řekl: "Sorry, lásko, už ti prostě nevěřím."

Potkal jsem lásku jinou,
ať pocity v tobě zhynou.
Podívala jsem se ti do očí a začala smát,
ne však tak,jak si to měl v minulosti rád.

Jen slanou chuť na rtech cítila jsem,
slza která slepila mi řasy,
vpila se mi do kůže,
s velikou nenávistí konstatovala:
"Jdi si, za svou nešťastnou budoucnost sám si můžeš."

Vypadni z mého života,
tvých slibů najedla jsem se dosyta,
voláš zbohem,
naposled máváš před rohem.

Začíná mě bolet srdce,
nechce se mi dýchat,
upadla jsem na zápraží,
jed do krve si mi vmýchal.

Naposled se ohlédneš,
mne ležící bez dechu se zavřenými oči zahlédneš.

Běžíš zpátky,
přeskakuješ vrátka,
možná zbylo něco z naší lásky,
nebo je to jen ke slávě zkratka.

Klekneš si na kolena vedle mého tělak
přemýšlíš, co jsem to udělal,
milovat si mě tolik chtěla.

Přiložil si hlavu k srdci mému,
posloucháš, nechci tě dát bohovi zlému,
slabému tikotu nasloucháš.

Prsty svými otevřeš mi usta,
vdechneš do mne život,
kéž by to tak mohlo zůstat,
jak dlouho budu chtít,
jak dlouho bude mi libo.

Otevřu své oči,
vyřknu první slova,
není to tak zlé
a my dva byli spolu znova,
podruhé a naposled.