Dívka se smutným úsměvem

Uprostřed louky kol hlubokého lesa
kráčí dívka bledá a strachy se třesa,
květ lásky ztratila, copak asi hledá,
dívka se smutných úsměvem,
jež potkala tichého chlapce,
jak kráčel po té stejné louce ?
Milovala jej a on se jí ztratil,
sebral s sebou její srdce
dívce se smutným úsměvem,
co touží, aby se vrátil.
Sedla si dívka mezi kopretiny
a tiše pro lásku plakala
až i vítr v tom kraji zesmutněl
a zpíval o tom, jak dívka potkala
mladého zbojníka, co do války šel.
Smutná dívka se smutným úsměvem
kráčí vstříc dalekému kraji.
Slzy své nechá s tváří si hrát.
Vlasy nezbedné ve větru ji vlají.
Kam kráčí dívka se smutným úsměvem.
Rosa ji zkrápěla bosá chodidla
a po cestě provázeli ji draví ptáci
tu dívku se smutnýma očima,
jež shlédla se ve ztraceném chlapci.
Toulá se dívka údolím
a zraky posílá dálce,
najednou šeptne ji kdosi do uší:
"Nesmutni dívko se smutným úsměvem."
Máš tu svého ztraceného chlapce
Pohlédnou si hluboce do očí
a dlouze se líbají jen.
Přemýšlí, zda není to sen
dívka se smutným úsměvem