Důvod proč žít

Kolem divný svit a mlhavá záře,
kam pluje po řece snů má duše,
tělo jak mrtvou schránku na káře,
zhaslý úsměv a koutky úst od tuše...
Život to vzdal a odešel pryč,
mrazivá temnota a tichá ves,
muž v černém v rukou rýč,
hlínou z hrobů tvoří mez.
K obřadu přilétla jen černá vrána,
mlčky na větvi seděla,
od černé noci do širého rána,
kdo byl onen dole, věděla...
Nikdo nevzpomněl si s lidskou duší,
vzbuzen hrůzou,
srdce silně mi buší,
zmaten jak snovou můzou...
Mé tělo trápí chlad
a hlavu bol,
jak člověka, jemuž smrt nese hlad
a jen tma kol a kol...
Kde si má lásko,
touží po Tobě mé smysly,
chci zahřát chladné ruce,
trápím se sám ve své mysli,
hoří rudě moje srdce...
Jasný slz lesk,
třpytí se na tváři,
to ničí mě smutek a stesk,
hledám Tě ve snáři...
Jsi mou láskou, důvodem proč žít,
má vílko z nového světa,
chci Tě tu mít..