Spolu jdem

Spolu jdem pozuť nekonečnem
kráčíme loukou
sami,prostí,bosí
cestou sbíráme dukové kapičky rosy
usínáme v samých kopretinách,
než však sen usedne
na víčkách našich
dáváš mi známou otázku,
zda nekonečno může končit?!
A myslíš přitom na lásku jež se tu právě rodí.
Jednou zastihne nás při tom vyprávění
společné ráno plné červánků.
Ve vánku posbíráme střepy robitých dní
a zakopeme je někam v heřmánku.
Tak jako pohřbívají lidé lásku,mládí.
Jednou na tom místě vykvetou vzpomínky
...společné vzpomínky...