Uprostřed obyčejných dní

Uprostřed obyčejných dní
kdy zastaví se čas
tak potom všední znevšední
něco rozhoří se v nás
a ticho rozkřikne tu novinu
že čas zastavit se dá
jen ty neseš hořkou nevinnu
Ale co já?

Nezačínám proslovy
když slova došla
a nehledám prostory
pro prázdná místa
v nedělní sváteční odpoledne
roztáhnu ruce a začnu se smát
tys tehdy neměl přijít a ani toho dne
kdy začala jsem se hodně bát

A pak to ticho
to ticho co ozvěnou se rozezvučí
do dlaně vložíš mi perly
stejně už nic ti štěstí nezaručí
a ty perly znamenají slzy
tak odpusť mi mou troufalost
a snahu zklamání se vyhnout
já už chápu slova tvých významů
city v té podobě nápadně rychle chládnou