Odcizení

Zazvonil budík - ráno přišlo
deštivé jako včerejší den;
kdy naposled nám slunce vyšlo,
jsou to vzpomínky - nebo jen sen?

Hořkost mě na jazyku pálí -
znova a zas mi pouští žilou,
beznaděj se po duši válí,
že v srdci budeš míti jinou.

Den za dnem mlha k zemi padá -
jen v noci občas hvězdy září,
proč jen mám tě tolik ráda,
když láska tvá má tolik tváří...

Nebe se zatmělo večerem,
jasný měsíc zbortil se krví,
ty chvěješ se touhy dotykem,
na koho vzpomínáš - jen bůh ví...