Nešťastná láska

Když rozhovor s tebou vedu
Jak hvězda na nebi si připadám
Tak šťastná jen při pohledu
Že spřízněnou duši tady mám.

Najednou však se musím ptát
Co stalo by se, kdyby všechno skončilo
Bylo by vysvobozením se toho vzdát
A nebo by mě to naopak zničilo ??

Proč vcelku krásné chvíle
Musí mít tak krutý spád ??
Chtěla bych uběhnout jen půl míle
A naplno se rozeřvat.

Vykřičet to do celého světa
Tak hlasitě
Že stačila by jen jedna věta:
„ Miluji Tě! “

Vzápětí mne však u srdce bodá
Když vzpomenu si na to zklamání
A je možná věčná škoda
Že mi to jen hrůzu nahání.

Chtě nechtě se vrací ty okamžiky
Kdy chodíval si za jinou
Bojím se, že začnu mít v oku tiky
A bolestné vzpomínky mě neminou.

Pak zavřu se do jedné z místností
Mezi čtyři stěny
Plna svých špatných vlastností
A oddána neuskutečnitelnému snění.

Je po všem, já padám do hlubin
Pomalu přichází poslední vlna
Červená tekutina už uniká z mých žil
A po mne zůstane jen krvavá skvrna.