Nemají vždy pravdu berušky

To bylo ten den,
co utekla
májová koťata,
když
potkala šedou myš.

Tehdá se snesl
k nohám prach
z šedého chvostu
bludné komety,
střelené šípem
dikobrazí bodliny.

Tu vyjely smečky metařů
a smýčily
chodníky v kašli
a rachotů povelů
čistých dam,
v štěkotu černých,
pudlů huňatých.

Ten den,
nechtěl jsem vyjít do rosy
a šlapat trávu
v stopách ospalých slimáků.

Ten den,
mluvil jsem s vichřicí
a nechal se odnést
do ráje, kde jsou parkety
lesklé
jak třpytka na štiku.

To bylo ten den,
co utekla
májová koťata,
když
potkala šedou myš.

Tak vidíš, beruško!
Prošla jsi přímkou
v dlani mé
a zakopla
o prostrědníček v úleku
a v pádu jsi volala:
"Táhni k čertu"!
Snesla ses k zemi,
kde jsem Tě nenašel.

To bylo ten den,
co utekla
májová koťata,
když
potkala šedou myš.

A já jsem v ráji
lesklých parket
a ne v pekle,
kams mě poslala, beruško!