Andrew

Toulám se sama noční tmou,
Tvé oči jsou pro mne velkou záhadou.
Měním se v temnou vílu
a hledám v sobě sílu...
Sílu bránící zklamání proud.
A zbavovat se těch těžkých pout
Ty pouta- vzdálené touhy,
den za dnem,okamžik pouhý.
Mé rány hladíš hrubým sametem.
V náručí stínu jsem schovaná před světem,
a Ty jseš světlem a cestou mi svítíš.
Jsme to my,ale Ty to tak necítíš.
Být Tobě blíž,
jak stoupat níž...
Stojíš sám ve dveřích
-všechny mé myšlenky jsou hřích.
Okamžik krásnej,
pak světlo zhasne.
O jiných dálkách v duchu sníš
-nejsem to já a Ty to víš.
Co mi je,ještě se ptáš
a přitom poslední plamen mé naděje zhasínáš.