A deštěm pláčou sochy....

A deštěm pláčou sochy
slzy tečou z ran,
již ani čas nezacelí
a ohlodané kosti zbělí,
slunečním žárem
a ponurý skřítek vran...
...A kafe přešlý varem.

A deštěm pláčou sochy
kapky po bílém mramoru stékají,
do prachu jsme si klekali.
Umírá nám láska.
Dotek vlhkých rtů ve večerním šeru,
"Děvky!"...Já na ně seru.

A deštěm pláčou sochy
snad pro lásku, kterou nikdo nezachrání
či zemřela již?
Pojď ke mě má paní
chci křičet skrz mříž:
"Umírá nám láska!"
lidé slepí, hluší dál jdou
bouchla okenice, panty pokrývá rez
zvadla sedmikráska
na dvoře chcíp pes,
ale lásku nikdy nenajdou
kde mrtvá labuť pěla.