Jiná láska

Mraky strnuly - připomínají pohled do rozbouřeného moře
Jako by koncem světa hrozily
A možná dnes něco opravdu končí
Dvě mocnější vůle kapkou vody plamínek lásky zalily

Dřív než se přesvědčila na vlastní oči
Napověděl jí už z dálky instinkt, že se ocitá v jeho blízkosti
Vykročit jeho směrem - srdce s rozumem svorně nabádali
Bez vteřiny zaváhání, tvář bez známky plachosti
Ačkoliv se nohy daly do pohybu
Jako přilepené kolem jednoho bodu, zůstávaly

Už se někdy střetli?
Nebo se do něj na první pohled zamilovala?
Ať tak či tak - chtěla ho cítit a dát mu pocítit sebe
S tesklivostí v hlase nebojácně na něj zavolala

Nemusela ho oslovit jménem, on však zaslechl
Rozběhl se k ní, své nezkrotitelné touze podlehl

Chovají se bez rozpaků, přirozeně, nenuceně
V tom zasáhnou dva povely: "K noze" a "Už jdeme"
Právo žít, sami za sebe dýchají
Ale jiní jsou tu od toho jejich osudy řídit
Odepíráme jim právo na lásku a přátelství
Jsou tu jen od toho hlídat a po drogách slídit?

Bezradně, v němém úžasu přihlíží jak ji od něj odvádějí
Párkrát na něj vrhne zpětný a tázavý pohled
Spatří ho ještě někdy?
Jediná krátká vzpomínka - jak spolu v trávě dovádějí
Uvízne v paměti nebo ji vymýtí první nová vůně?
Zda-li je psům vlastní jen touha a jejich pud?
Nebo jejich srdce taky někdy steskem stůně?