Stín

V lásce jsem pouhý stín,
zda-li mne nějaká miluje se nedovím.
Jsme pouze v temném zákoutí,
čekám až mi krkem někdo zakroutí??
Byla by to úleva,konečně se nebát,
pak bych mohl své srdce celé rozdat.
Pouze ve stínu toho skvělého světa
a přitom by stačila jedna krátká věta.
Miluji tě ,to ona jest,
ale nechci pouze hlavu splést.
Nechci to jednoduché pobláznění,
o tom přeci láska není.
Když jeden miluje a druhý vůbec,
je pro toho zamilovaného ten druhý sobec…
Tak to nechci,nechci zradu cítit,
chtěl bych opět city vznítit.
City ovšem opětované,
žádný já milovat a ta osůbka mne ne.
Sním o tom mít srdíčko zase šťastné,
mít rád je přeci krásné.
Milovat a být milován je vzácné..
Dostávat polibky a cítit,že jsem zadaný,
být své lásce zcela oddaný.
Ale zatím jsem ve tmě v šeru,
miloval bych kohokoli,Míšu,Ester,Janu i Věru.
Tak prosím,pověz mi tu větu dokud není pozdě,
vidíš ty zamilovaný ptáčky v hvozdě?
Tak jako oni šťasten chci být,
s tebou o nás společně snít.
Stačí říct mi miluji tě a odvedeš mne z doby temna,
Bůh mi snad poté v lásce požehná.
Chtěl bych být již osvobozen,
stačí abych byl z pravé lásky políben.
Těším se až půjdu z temna ven,
štěstí a láska.To je můj sen.