LÁSKOU ZKLAMANÁ

Dívám se dolů,
možná asi do pekla,
měla bych spíš vzhůru,
nejradči bych utekla.

Všechno se teď se mnou točí,
jako když jsem byla malá na dětském kolotoči.

Možná se mi to jen zdá,
snad mi někdo šanci dá, zastavit se.

Možná se jen trochu houpám,
snad nejsem naivní,
snad nejsem hloupá.

Až bude ten správný čas,
zkusím věci napravit,
teď je svět jen náš,
nikdo se nesnažte o něj mě připravit.

Je jen trochu malý, nevinný,
přeplněný lidmi,
jako slovy noviny.

Co s ním sakra bude dál,
nemůžem jen tak zařadit neutrál,
zastavit se.

Je to bolest minulosti,
je to strach budoucnosti,
teď je tu krev přítomnosti.

Chodím sem a tam pod okny blbých lidí,
stále jen slyším jak jeden druhého šidí.

V tomhle světě prostě nechci být,
chce se mi řvát,
nechci tu žít.