Zakletá

Ve fontáně zurčí voda
jako slzy v očích tvých,
vítr šeptá krutá slova,
když pluješ po betonových peřejích.

Pojď a vezmi všechnu lásku,
co zbyla ti v tvém náručí,
omotej ji černou páskou,
vše naopak se otočí.

Nebe padá k zemi,
moře brázdí oblaka,
kolem létají tříštivé střely,
měsíc hvězdy odláká.

Však proč? Proč motýl tvojí duše
skrz černou mlhu prolétá,
když vedle, tebe rudá růže
čeká na tvůj úsměv, smutná, zakletá...