Beznaděj

Stojím uprostřed stromu,
když potichu padají hvězdy dolů,
ze dne se stává noc
a čaroděj ztrácí svou kouzelnou moc.

Když hodiny jdou proti času,
řeky prázdna bloudí v železném pasu.
Když uhasíná sláva slunce
a srnka s pohrdáním obchází své srnce.

A svět pořád proudí rudou tmou,
proč ukazuje svou tvář zlou?
Zatratí, co zatratit se nedá,
zpoza pláště padá slza šedá.

Snítka prachu zametají temnou ulici,
převozník hledá svojí pramici.
Zlatý prsten odkutálel se zas pryč,
hrobník ztratil poslední rýč.

Protože život schoval se v zemi černé
a už nevrátí se více,
pod podlahou, červům věrné
dohasíná víry svíce...