Na dně klavíru

třikrát tři úplňky
rodily se city
do lahve s pravdou
na dně
sklenky převrhlé špínou
křičí ohlodané stěny
zbytky
roztahují ostřím tepny
a křídla tichých klavírů

hrají

touha na plátnech nocí
vymalovaných fantazií
u nichž jsme klečeli
svírali je
v podaných dlaních
rozpila se
do němoty
extázemi proložené opery
zákoutí klavírů

hrají si

skrze mříže šmátrá ruka
chce nahmatat pravdu
podat si ji
přitáhnout roucho světla
v temnotách
políbit ji
obejmout kolem krku
kde už perly tísní hrdlo
falešné korálky viny
vínem prolévané klávesy

hrají si na nepravdu

nakonec vám ukradnou
představy i vzdechy
rozprostřené na papíře
tečka byla ranou pěstí
do známky na dopise
do mě
talíře poplivané vteřinami
sežraly plachty z dotyků
po / pletené přáními
i ten prach z klavírů

prohráli