Proč na Světě jsi...?

Slzy, déšť, bolest tě plní. Zklamání, smutek, jedem tě drtí. Jsme toho pln, nechci už brečet, nechci se smát, snad už jen na věčnost spát. Nechoď, neodcházej, nemluv nedýchej. Tiše spi, neprobouzej se, do dalšího života honem vykroč. Na cestu vesele si zazpívej, nezapomeň, máš mojí přízeň. Budu vždy s tebou, beze mě jsi nic, jen zrezivělou trubkou. Skepse, nostalgie, to je tvůj život, radost nechce tě, tak na ní nemluv. Neslyší tě, nechce tě poslouchat, tak proč na ní řvát. Nerozumíš? Jdi, nevracej se. Ztrať se, ale budu vždy s tebou, nezbavíš se mě. Jsem jako smůla, jako nádor, nevyléčitelná a zatracená. Zapomenutá a znovu nalezená. Chceš pomoci? Pomůžu ti, ale jen na chvíli, jsem je dočasná záležitost. Jsem tvoje, jsem všech a přitom ničí, jako svatá válka co svět zničí! Zkus se mnou vyjít, nepodváděj mě, to se ti nevyplatí. Jsme lstivá, upřímná, lživá a přece mě chceš. Nevyzpitatelná, nevyznáš se ve mě, nikdy mě doopravdy nepoznáš, i když budeš chtít. Jsem LÁSKA!!!...