Vím, že kráčím sama
Vím, že kráčím sama
Anotace: poznání...
Vím, že navždy
kráčím sama!
Jsem jako slunce žhnoucí.
Země suchem rozpraskaná.
A můžeš mi
stokrát lásku přát.
Jsem země rozoraná.
Mnoho nezáleží,
zda máš mě,
nebo nemáš rád.
Vím, že navždy kráčím sama.
Přesto ti šeptám hlasem tichým:
prosím tě, hlaď mě, HLAĎ...!
kráčím sama!
Jsem jako slunce žhnoucí.
Země suchem rozpraskaná.
A můžeš mi
stokrát lásku přát.
Jsem země rozoraná.
Mnoho nezáleží,
zda máš mě,
nebo nemáš rád.
Vím, že navždy kráčím sama.
Přesto ti šeptám hlasem tichým:
prosím tě, hlaď mě, HLAĎ...!
Autor Hana Trnková, 15.11.2006
Přečteno 409x
Tipy 0
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKomentáře
Ta básnička je tak krásná, že je to přímo útok na psychiku čtenáře. Málem slza vyklouzla...
15.11.2006 10:56:00 | melebele
Jsem země která leží ladem
A jednou umřu z lásky hladem
A rád bych říkal hlaď mě hlaď
Však nikdo netiší můj hlad
Sorry, mě tak napadlo.
15.11.2006 09:55:00 | JardaCH
Moc hezká básnička.Dojemné postesknutí.
Pěkný je ten závěr,že je komu šeptat.
15.11.2006 05:40:00 | s.e.n