Rozloučení

Odpusťte mi ty mí hříchy,
že někdy zlý jsem plný pýchy.
Hrdý a tvrdý jako pan král,
kdo by o takového člověka stál?

Že někdy já hřešil snad příliš mnoho,
stačilo však někdy pouhé slovo.
Jenom slovo, někdy věta pouze
kdo z Vás se nikdy nepoddal své touze?

Ne, nechci soudit Vás, dnes soudím sám sebe,
žil jsem krásnej život, tak proč většina vzpomínek jen zebe?

Já vsadil uplně vše jen na jednu kartu,
ukázal jsem si : támhletu dívku chci - jen tamtu
Poslechl jsem tedy a šel za svým srdcem,
tak proč tu dnes stojím sám, životem zdrcen?

Tak lidičky, přátelé, bráško, i Ty - Anděli můj drahý
koukněte na mě: stojím tu sám, mý city jsou nahý.
tak odpusťte prosím snílku, rytíři odvážnému
ale už vážně nemám sílu žít