V nebi

V nebi…

Kde jsi, promluv, otevři oči,
sedím tu nad Tebou uplakaná…
kdybych tak věděla jak ti pomoci,
Nechci se protloukat bez Tebe sama…

Byl jsi tak krátce živ,
kroky tvé odešli do ztracena…
bolest už na Tebe nemá vliv,
tvá duše je teď opuštěna…

Andělé odnesli Tvoji duši,
cesta zpět je ušlapaná…
mé srdce hlasitě, žalostně buší,
miláčku, nechci být sama…

Bez Tebe budu jen černý stín,
samoty, té se už nezbavím…
budu Tě milovat v kterékoliv době,
i když Tvé srdíčko už odpočívá v hrobě…

Tvé objetí postrádám,
snad přijdu za Tebou brzy…
růži na náhrobek pokládám,
brzy usuším Tvé slané slzy…

Nevidím, bolest nevnímám,
žiletkou si ruce protínám…
srdce křičí a svíjí se v těle,
do rukou jej berou bílí andělé…

Hudbu a pláč lidí slyším,
dotyky na tváři a těle,
silnou vůni růží cítím,
proč ale nic nevidím, ptám se směle…

Najednou hudba utichá,
tělem mým proletěl studený vánek,
má mysl do hlubin mi uniká,
povědomý hlas ruší můj spánek…

Navždy teď jako dva andělé,
my budeme v nebi spolu žít…
počítání hvězd za noci probdělé,
o tom však můžeme už jenom snít…