srdeční konjunkce

čarovné přítmí

na sklence
krvavě rudý
kroužek z tvých úst

zase jsme úvízli
kdesi ve vzduchoprázdnu
času

hladové myšlenky

to po tobě
po úlomcích minut
jež sesypali se
náhle ze stolu

a musíme ted držet půst

barvité tony

svou sytostí
podbarvují
ono kouzlo okamžiku

tak znovu se zahledím

do blankytných očí
v nichž zahlédnu
mnoho otazníků

držím tě ve dlani

a najednou cítíme
oba, že ted ,
tak to má být

a ve spáncích
buší nám do přání

nikdy
se od oné chvíle
neodloučit...